Bill: Když manažer za mnou přišel a řekl: Ok, příští rok budete hrát Evropské turné, pomyslel jsem si - To je tak úžasné!
Tom: Atmosféra je skvělá. Každý vychází s každým, každý má svoji práci a je s tím spokojený.
Bill: Musím říct, že si užíváme skvělý čas a turné začalo opravdu dobře a měli jsme skvělá vystoupení
Georg: Neměli jsme žádné velké problémy. Bill si jednou spletl dny a Tomova kytara zase přestala fungovat. Ale ostatní bylo skvělý.
Bill: Když tam stojím a vím, že musím jít na podium, tak si ještě jednou procházím texty, ale nic si nepamatuji.
Tom: Co nemůžete si dovolit je myslet na to, co budete hrát tak 10 sekund před vystoupením.
Bill: Nemůžu si to dovolit. Nemůžu si pořád procházet texty, to mě naprosto znervózňuje a všechno kazím.
Tom: Já jako kytarista samozřejmě, držím celou show, takže proto to jde velmi dobře. Je to jako pocit domova, máme srandu a myslím, že to je to nejdůležitější na turné. Proto jsem šťastný.
Bill: Koncerty byly úžasné. Sakra nic nefunguje. Ale zpěvák je připraven, jako obvykle.
Tom: Rogere!
Bill: Ok, takže to začalo v Praze, to vím. Potom Ostrava, Bratislava, Varšava...
Tom: Ehm...sakra! Praha?
Georg: Vídeň, Kempten.
Bill: Budapešť.
Gustav: Zurich, Paříž.
Georg: Nancy bylo....myslím...
Tom: Co bylo potom?
Gustav: Počkat, počkat, dejte mi chvilku.
Bill: Stuttgart, Mnichov, Nurnberg.
Gustav: Berlín, Leipzig
Bill: Jak vidíte tak teď dokončují podium.Obcházeli jsme to tu několik dní a teď přišel ten čas. Zítra to začne...
Tom: První show.
Bill: Hrajeme v Praze. Ne, jsme opravdu nervózní.
Tom: Podium vypadá naprosto úžasně.
Georg: Gustave?
Gustav: Yeah?
Georg: Můžeš mi podat bundu? Leží támhle.
Gustav: Jistě.
Georg: Ze všech těhle věcí dostanete spousty nápadů. Je to velmi inspirující a taky velmi kreativní.
Tom: Ve Varšavě jsem spal opravdu špatně. Byl jsem vzhůru do půl páté. Neuvěřitelné. Nemohl jsem usnout. Někdy máte tolik myšlenek a chcete sice spát, ale nemůžete samozřejmě. A bylo takové horko a okno nešlo otevřít. To bylo hrozné. Tenhle autobus je opravdu cool. Všichni máme velké postele s TV, DVD přehrávači. Máme sebou více jak dvě stě DVD.
Bill: Byl jsem s tím velmi spokojen. Myslím, že je to skvělý autobus a zažili jsme si tu spolu hodně zábavy.
Tom: Problém je, že je to moc malé.
Bill: Měl jsem dneska hádku s několika lidmi, taky s kapelou. To se stává.
Georg: Každý může ležet v posteli a zatáhnout záclony a to každý pochopí, že potřebuje být sám.
Tom: Georg se sprchuje, Gustav taky čas od času a tak je to dobrý.
Bill: Takže, nyní jsme v backstage. Stále máme 35 minut a můžete vidět, že se stále směji zatímco mluvím. Ostatní jsou velmi chladní. Je jim to jedno. Cítím se unavený a nervózní. Jako...ah, ah.
Gustav: Ještě se to nestalo rutinou. Pokaždé je to jinačí a i když máme stejný setlist, pokaždé se dá udělat speciální spojení s řadou.
Georg: Musíte myslet na to, kde můžete stát na jakou píseň, s tím, že se vám v hlavě zobrazí, že nemůžete na určitý kousek podia.
Bill: To byl nejlepší den. Právě jsme dostali platinu a zlato. Zlato za nové album, za to staré platinu.
Gustav: Fanoušci zpívají sami celé album.
Bill: Je těžké si to představit, ale vidíte to. Vyjdeme z hotelu a mluví s námi německy. Samozřejmě, že mají roztomilý akcent, ale zvládnou to.
Tom: Bill je zpěvák a je na to velmi pyšný. Je frontman, takže jsme řekli: Ok, ty jsi frontman, tak musíš taky něco říct... maďarsky.
Bill: Myslím, že je dobře, že jedete do jiné země a promluvíte v tom jazyku pár vět.
Tom: Tak se naučil pár věcí.
Bill: Polština, co to zase bylo? Ah "Ahoi Varšava" to bylo, přesně.
Tom: Kromě francouzštiny, můžu ostatní učit.
Bill: Stalo se toho tolik a byli jsme v tolika zemích, ale mě to přijde, jako kdybychom teprve začali.