Hudba…
Bill:Správně,pro Toma a mě.Hádám,že můžu mluvit za nás oba.Hudba byla velkou součástí našeho života a vždycky bude.Náš nevlastní otec dělal hudbu sám,a často hrál živě.Začali jsem chodit na koncerty opravdu brzy,dívali jsme se a začalo nás to bavit,hádám že nám bylo tak sedm.A pak Tom začal hrát na kytaru.Vždycky jsme měli velkou podporu,hudba pro nás byla vždycky důležitá.
Georg:Hudba mě doprovázela vždycky.Vyrůstal jsem a při tom jsem slyšel Beatles a Rolling Stones. Také jsem chodil na koncerty AC/DC a stuff ve velmi brzkém věku.Hudba vždycky byla součást mého života.
Gustav:Ano,stejné to bylo i u mě,se skupinami jako Rolling Stones, Eric Clapton…a ti pro mě jaksi byli inspirací a začal jsem hrát na bicí.
Inspirace…
Tom: Začal jsem hrát na kytaru,kvůli mého nevlastního otce.Takže mě vlastěn neinspirovala nějaká skupina jak řekl Bill.My jsem šli na koncert velmi brzy to ano.A viděl jsem nevlastního otce hrát na kytaru.A jednoho dne zavěsil kytaru v našem pokoji a řekl:"začni když se na to budež cítit".Vždycky jsem shledával elektrické kytary velmi cool a tak jsem začal hrát.A to byl pro mě start.To nebylo způsobeno nějakou skupinou.
Georg: Vždycky jsem hodně poslouchal hudbu.A začal jsem se o to zajímat.Ale nikdy jsem si nemyslel "Já stoprocentně musím hrát na bassu,protože si myslím že basák z Rolling Stones je fakt cool"
První cover ?
Bill: (v pozadí) Náš vlastní..
Tom:Jako skupina jsem jich neměli moc.Opravdu jsme nikdy nehráli coversong - s malou výjimkou-Já to řeknu. Já skoro okamžitě začnu psát svoje vlastní akordy na kytaře a nikdy nic nenapodobuju.Až na jeden song .Myslím že to byl "Knocking on Heavens Door".To je klasická píseň každého bandu s ní se začína.(Georg souhlasí)To byla také první věc,kterou jsem mohl zahrát na kytaře.Ale pak jsem začal shromažďovat vlastní nápady a hrát své věci.Od té doby jsem nehráli už nic.
Setkání…
Bill: Správně,my jsem opravdu hráli hudbu společně (on a Tom).A hráli jsme ve městech na festivalech.Já jsem měl blbý keyboard a tak jsem chodili.Vždycky jsme hledali basáka a bubeníka.A hrái jsme právět v Grönninger Bad.To je velmi malý klub,to byl abych tak řekl náš nejoblíbenější klub.A oni tam byli a viděli nás.To byla ve skutečnosti jen náhoda.
Tom: Mohl si říct že nás pak prosili (Georg:oohh…nesmysl) Oni nás viděli a řekli :"Lidi,Já prostě musím hrát ve vaší skupině,dejte mi šanci.Dobře,aspoň Georg to udělal.Tak jsem řekli:"Dobře,v pořádku udělejme to.My jsem už hledali basáka a bubeníka.Tak to zkusme".A pak jsme dohodli zkoušku.A od té doby jsme spolu.Už je to dlouho…
Gustav: sedm let..
Tom: Yeah,téměř sedm let.A ta práce jde velmi dobře.
Jméno…
Bill:Ano,dobře…My jsem o jméně přemýšleli dlouho.Začli jsme si říkat Devillish.Bez přemýšlení.Když jsme vybrali to jméno,tak jsme o tom nepřemýšleli,to bylo naše jméno.Po nějaké době jsme si řekli:okay,teď opravdu chceme jméno,které mude mít nějaký význam a bude nás nějak symbolizovat.A my jsme opravdu všichni městské typy.My všichni máme rádi velká města.A nějak jsme skončili u Tokia.Tokio dobře znělo a je to velké město.A hotel..dobře,hotely jsou momentálně nejbližší věci po domově.To je abych tak řekl,symbol který nás v poslední době doprovází. Yeah,My opravdu rádi spíme v hotelech.(Tom se směje) a cestujeme.A proto se jmenujeme Tokio Hotel.
Uspěch…
Gustav: To bylo v roce 2005…
Bill:Bylo to pro nás neuvěřitelné.Přišli jsme se singlem.Opravdu mnoho lidi poslouchalo naši píseň.To bylo nepochopitelné.Viděli jsme že pusíme brzo vydat naše CD.A pak to začalo.Mnoho lidí bylo zaujato naši hudbou.Byli jsme na titulních stránkách časopisů.To bylo opravdu velmi velmi nezvyklé.Náš celý život se změnil ze dne na den.Nemohli jsme chodit do školy,pořád jsme cestovali,vždycky zůstávali po hotelech,jezlidi jsme z města do města a dokonce sme ty města ani pořádně neviděli ,protože jsme byli často v jeden den třeba ve třech městech.To byl kompletně jiný život než jsme žili doposud.Ale bylo to přesně to co jsme si vždycky přáli.Občas jsme se opravdu museli navzájem štípat,aby sme si byli jisti že se to opravdu stalo.My jsme opravdu jen bytosti..tak šťastní.Bytosti schopné zažít to co jsme si přáli.Jsme opravdu velmi velmi šťastní…
Cena za ůspěch…
Tom: Samozřejmě tam jsou věci,které musíš obětovat.Za prvé musíš být schopný si říct.Máme hodně stresu."Okay,teď potřebujeme nějaké dny volna,musíme nechat všechno vsáknout"A musíš být schopný uřívat si.Ze začátku musíš být pečlivý,protože jdeš z jedné schůzky na druhou.A dlouho nevidíš svou rodinu a své přátele.Když jsi na ulici dlouho nejsi schopný jít do hospody s přáteli a dát si drink.Všechno co děláme,děláme jen my čtyři.
Georg: a nevidíš své mazlíčky (zvířata)
Tom:Tak když máme zbývajcí čas navštěvujeme svou rodinu a přátele a své mazlíčky.My opravdu víme jak si užít volno.A vždycky jsme rádi když můžeme znova vidět svou rodinu.Ale je tady i mnoho věcí,které nejsou špátné..nemusíme vstávat půl šesté ráno a jít do školy..a můžeme nyní dělat hudbu..pořád..
Georg: A můžeme teď vstávat v osm hodin (směje se)
Tom: (směje se) Yeah,vstávame teď v osm…Ale děláme hudbu a nemusíme vidět všechny ty hrozné učitele.To je opravdu jedna z mnoha věci,které jsou nejlepší cestou.
Škola ?
Tom: Bill a já jsme ještě chodíme do školy.My ještě musíme pokračovat a samozřejmě chceme.Ještě chceme udělat naše závěrečné zkoušky.
Volno ?
Bill:Spíme….Vlastně my jen spíme (všichni se smějí).Ano volno znamená dlouhé spaní.Protože pořád cestujeme,tak musíme spát v letadle, v tourbusu….Jsme teď v rytmu.My opravdu musíme dělat zaručeně to..hledat odpočinek na neobvyklých místech,protože tam to jsou opravdu jen místa kdy se můžeme vzdálit a opravdu čerpat volno.A to je to proč si užíváme volno v kterém můžeme spát dlouho v našich postelích,jíst celý den ,sledovat televizi to je náš odpočinkový plán.
_______________________________________________________________
Translation -> BeBe for
http://tokiohotel-bea.blog.cz Do not Copy !!!