close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rozumná hysterie - 2.část

7. května 2007 v 15:28 | Bea |  Rozhovory,články
Nebojte se, rodiče, jejíž dcery brečeli kvůli lístkům na Tokio Hotel koncert v Paříži byli vyprodané během pár hodin, měsíc předem: jestli tihle čtyři němci mají speciální osud, tak jsou to normální mladí lidi, kteří vložili euforii do svého velmi elegantního Green Apple Juice, který pijí tady v hotelovém baru. Užívají si i s hlavním omezením tohohle luxusu.
Středoškoláci z Magdeburgu ve východním Německu. Jsou ve světle reflektorů už značnou chvíli, Bill byl finalistou německé verze "American Idol", když mu bylo 11. Co je oslovilo? Pro Billa je to koncert Neny v TV, když mu bylo šest. Pro jeho dvojče Toma, je to Joe Perry z Aerosmith, který hraje na kytaru. Pro basistu Georga Listinga jsou to tyhle kontexty ve stylu Beatles-Rolling Stones-AC/DC. Pro Gustava Schäfera je to Eric Claption, Joe Cocker a všechny hvězdy z téhle branže. Učili se muziku skrz rock mezi roky od 5 do 10 let. Kaulitz dvojčata poslali svoje první demo společnostem, když jim bylo devět let. "Měli jsme velké štěstí, hlavně díky volné možnosti výchovy, protože rodiče, kteří nás podporují a znají muziku, pro nás bylo velmi důležité. Vozili nás na koncerty, my jsme řídit nemohli."
Kapela se zrodila v roce 2001, když klukům bylo mezi 12 až 14 lety. Úspěch odstartoval o čtyři roky později s prvním německým albem. Rock ve stylu Green Day a Foo Fighters, trochu metalového zobrazení a něco z Coldplay, takové ty pop melodie.
Několik kritiků o nich mluví jako o teen reinkarnaci kapely Scorpions bez loken, ale s baladami. "Nikdy jsme si nemysleli, že to dotáhneme dál než po regionu" říká Tom Kaulitz. Během pár měsíců obrovské hysterie, se Tokio Hotel dostali z hřiště a stali se hlavní generací školních kluků, obdivovaných školačkami.
Texty obsahují všechny hlavní témata adolescence: velká láska, první sexuální zážitky, těžkosti vyjádření se, sebevraždy, zhroucení, pocity samoty oproti světu...
"Obvykle se těžko přemýšlí o tom se dostat do Francie, když jste německá kapela. Je to tím, že když jsme začínali, měli jsme pár fanoušků, o kterých jsme věděli, že přijdou. Ale tohle není normální a bereme si to na vědomý: je to jako u francouzské muziky, která v Německu není, tak přesně tak je to i o německé muzice ve Francii."
Zimmer 483, vyšlo v únoru, je jedna z dobrých zpráv na hudebním obchodě, s velkým rytmem prodeje, což je stále rekordem v prodeji. A Tokio Hotel neskrývají svoje větší ambice, hlavně natáčením v angličtině, i když "Stále se budeme držet dělání naší muziky v němčině a teprve potom je přeložíme do angličtiny". Ale jinak žádné vychloubání. "Už jsme šťastní."
Bill Kaulitz jenom nechával schovanou pýchu, která vyjde: "Když jsem byl malý, řekl jsem si, že později se stanu muzikantem. Řekli mi, že nikdy nebudu úspěšný a že bych si měl najít jinou kariéru, zatímco budu vyrůstat. Ale podívejte se na mě a mé vyhlídky, nemohl bych být právník nebo bankovní agent, to by bylo směšné." Mít profesionální make-up v bance, tak to by bylo zajisté velmi složité...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama