3.4.2007 - Praha - Sazka arena
Už ráno když sem se vzbudila, tak sem si řikala "Hey ty vole, dneska tu budou….dneska je uvidíš!!" a pořád sem si to nějak neuvědomovala. Když sem se vrátila z ústavu mazala sem pro kámošku a hurá na Českomoravskou. Jenže nám ujel bus a před Sazku sme dorazili až v půl šestý. Pár lidí bylo eště venku, tak sem si řikala, že to tak narvaný snad nebude. Měla sem takový planý představy, že nás bude před tim podiem tak 300..možná, že nás tam i tolik bylo ale místa bylo málo, tak si to dokážete představit. Tlak jako kdyby nás tam bylo tak 10krát víc. No když sme lezli dovnitř, museli sme prolízt tim rentgenem jak na letišti..nevim jak se tomu říká. Ale evidentně to každýmu bylo u prdele, páč když sem se toho typa zeptala, jestli si mam tašku dát na ten pás, tak mi řek "Hele to je fuk…jak chceš!". To mě trochu zarazilo, ale pohoda. Vlezli sme do obrovskýho vestibulu. Celej bílo-stříbrný a samý eskalátory. Fakt mě to překvapilo, páč sem v Sazce eště nebyla a v porovnání s T-mobile arenou to je kolos. No na informacích sme se zaptali kudy se de před podium a ne moc milá dívčina nás poslala kamsi za eskalátory po schodech dolu. Tam sme prošli dalšíma turniketama a pod těma schodama už byl vlez do místnosti s nějakejma bufáčema a hemžilo se to tam holkama s černejme nehtama, černobílejma tričkama, converskama nebo kanadama….no prostě všechny byly jasný! Tak sme s Hankou vlezli do kotle. Eště než sme udělali krok tak se před náma složila nějaká holka. Všechny co odváděli potom během koncertu, tak jim bylo špatně z toho vzduchu, ale tahle sebou prostě švihla. No tak když ji odvezli, tak sme pokračovali dál. Bylo tam dost lidí, my se zelenym náramkem sme šli stále dopředu až k těm co měli bejt před podiem. No nejvíc holek bylo uprostřed, tak sme šly někam na kraj. Sekuriťáci rozdáváli vodu a řvali na nás aby sme si postoupili. No ale jak včichni couvali, tak my s Hankou sme šli do předuJ. No ale i tak sme byli dost daleko od podia. Před náma byla nějaká skupinka holek, který byly uplně zblázněný. Jedna měla dlouhý blonďatý vlasy a černou mašli ve vlasech. Jestli to teď čte tak zdravim. Jmenovala se myslim Simona. No ale jediný co mi na tý jejich skupince vadilo bylo, jak řvali. Eště nikdo nepřišel a oni ječeli jak na lesy. Tak sme se nenápadně sunuly doleva. Tam sem potkala kámošku z gymplu….náhodička. Tak sme tam nějak zůstali s ní. Za mnou se to začalo štosovat a všechny za mnou řvali..ty si vysoká..táhni jinam..vidim hovno. Já jim ale vyhovět vážně nemohla!!! Nebylo kam se posunout. Pak se v rozhlase hlásilo, že se posouvá koncert na sedmou. Super. Chvíli sem pozorovala Sazku. Začínala sem závidět holkám, co byly v těch sektorech na sezení úplně vedle podia. Tam bylo uplne volno, nikdo se na ně nemačkal a mohly i tancovat. Ale pak sem byla ráda za to kde sem. Začalo se to štosovat. Přestala hrát hudba. A následovalo ohlušující ječení. Fakt mi málem upadla hlava, ale přiznam se, že sem se neuveřitelně těšila. No, ale začínalo mě srát, že sem si tim tlakem ani nemohla vytáhnout ruku s hodinkama. Podium bylo taky skvělý. Celý ze stříbrnejch lesklejch plechů, který byly do kruhu a ten kruh byl na řetězech. Další plechy byly podel celého podia. No konečne se zhaslo a bylo vidět jak se svedá ten plechovej kruh. Z boku vyšel ten jejich bodyguard a holky se mohli posrat. No pak začly hrát bicí a konečně se rozsvítilo. Pak přišel Georg s Tomem. Ohlušující vlna křiku. Stála sem asi v druhý řadě, takže sem měla slušném výhled, hned u toho prostředního výstupku z podia. Řikam si "sakra tak kde je ten Bill!!!". Najednou slyšim zpěv Wir sind durch die Stadt gerannt a fakt sem se ukrutně lekla. Netušim jak se tam vzal ale najednou kde se vzal tu se vzal Bill na tom výstupku asi dva metry ode mě. No holky začali řvát, já teda taky páč mu to fakt seklo. Je teda jak tyčka..to se musí říct, a měl hustej pásek, kterej se mu furt nějak podezřele vepředu vysouval. No jako efekty byly super, od těch plechu se všechno světlo odráželo a Tom s Georgem byly sem tam zahaleni v kouři. Akorát mě sralo, že Bill chodil po celym podiu a Georg taky, ale Tom byl furt jak zařezanej vlevo a já ho pořádně neviděla. Nepamatuju si přesně pořadí písniček, ale mam dojem, že po Übers ende der Welt bylo Reden. To sme se všechny rozskákaly, protože ta je vážně úžasná. Pak asi bylo Stich ins Glück. To byl Bill někde pod schodama u bicích a do vlasů mu foukal vítr….to bylo úúúúúúžasný. Pak byla pauza a on něco kecal. Holky se rozhodly zazpívat Georgovi Happy birthday, ale nebylo vůbec nic slšet. Absolutně nic. Bill furt kecal a Georg nejevil známky toho, že by si to všimnul. Pak byli písničky jako Der letzte Tag, Totgeliebt, Durch den Monzun, Spring nicht a Wo sind eure Hände. Ta byla mam dojem ale nejdřív. No všechny sme měli ruce nahoře a řvali s Billem. Když dozpíval tak všechny holky začaly řvát..no ony řvaly celou dobu no a Bill z toho byl upe vyvedenej z míry. Kroutil hlavou a smál se a pořád děkoval. Já sem se nenápadně ubírala směr podium abych co nejlíp viděla. No pak písničky jako Wir sterben niemals aus, Ich brech aus a úžasná písnička Vergessene Kinder,,,,to sem si teda taky musela zařvat! Tuhle miluju a eště když ji zpívá Bill asi metr ode mě…AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAaach. No ale naštval mě, že se furt díval kamsi do dáli a ne na nás co byli uplně u něj. Ale jako párkrát taky. Ty voči má fakt upe černý…krásný..no připadam si jak úchyl. To teda konečně přišel i Tom. Byla sem štěstím bez sebe. Sežrala bych ho!!!!! Ten teda poctivě pokukoval po každý holce pod podiem. Furt se tak prapodivně usmíval a byl prostě úžasnéj. Pak si dali pauzu a najednou vidim jak se podium vedle mě začíná spouštět dolu. Tušim hromadnou vraždu. Ty korby tam začnou nosit stoličky a aparaturu a holky se zažínaj tlačit. Pak schází Bill a Tom se schodů s ručníkama okolo krku a s vodou v ruce. Pozor..s Dobrou Vodou v ruce. Bill zas něco kecá a leje na nás vodu. Já byla uplně zlitá, ale aspoň osvěžení. Pak si sedli oba na ty stoličky a Tom si vzal nějakou spešl kytaru vypadající jako normální španělka. Myslim, že my lezou vnitřnosti tim tlakem jak sem namačkaná na jediný holce přede mnou. Začínaj zpívat In die Nacht. To ja taaaaaaaak krááásný!!!. Tom si ná včechny prohlíží a potutelně se směje. Bill zavírá oči nebo kouká zas někam do dáli. Pak hráli ešte rette mich a to se bill překonal a koukal na holky mym směrem…nevim na koho ale prostě mym směrem, kde bylo asi tak 20 holek na dvou metrech čtverečních. No nádhera. Pak nakonec zazpívali Ich bin Da a to sme se už neudržely a fakt sme strašně vyváděli. Pak se Bill, Tom a Georg sešli na tom našem výběžku a twins zahodili ty ručníky. Hanka h ó málem chytla ale holky bláznivý ji strhly. Někam vedle mě spadlo Georgovo trsátko a Billův ruční nedoletěl moc daleko. Skoro nedoletěl za ty securiťáky. No moc házet chlapec neumí. Bill se zozloučil a poděkoval, Tom s Georgem taky a to sem teda taky ječela….přiznávám se. A pak sešel konečně i Gusta, polonahej, upocenej chudák , ale seklo mu to taky. Přišel blíž k nám a zvednul ruce na znamení, že čeká, jestli se taky ozvem tak jako u Billa a Toma. Ozvaly sme se!!!! :-). No pak byl na plazmě eště záběr na Toma a rozsvítilo se a Schluss. Koneeeec. Holky tomu nemohli uvěřit, že jako už odešli a nechtěli se hnout. Začali rozmontovávat podium a sekuriťáci nás posílali pryč. "holky konec!! Už nepřijdou. Maj toho dost, jako vy….konec!!!". holky brečely a kolabovaly a my sme se sunuli kotlem k východu. Zaslechla sem hovor nějaký holky v růžovym, jak někomu volá a hystericky brečí a řve: "Byla sem od něj asi metr!!!!!! Chaápeš to? Metrrrrrrrr!!!! AAAAAaa". No tohle zas tak moc nechápu. Před Sazkou sem si musela sednout jak mě bolely záda a chodidla. A bylo takový vedro…mezitím, co sme čekali až přijede taťka, sme okukovali lidi co nabízeli plakáty za dvě kila a brečící holky. Po chvíli slyšim zas řev a všechny holky co byli už skoro v metru, se otočili a běželi z5. ale planej poplach. Nikdo nikde nebyl. Sazka arena má zvláštní východ pro ně a hlavně si myslim, že z ní vypadli eště než vůbec někdo opustil arenu nebo tam čekali až se to rozpustí.
No nelituju těch osmi stovek. Bylo to úžasný ikdyž nemam ručník a trsátko, Bill byl úžasnej a Tom taky naprosto skvělej. Když sem přišla domu, tak sem akorat byla smutná, že přijedou zas za dlouho a byla sem hotová z toho, že sem je viděla na živo.
Shrnutí toho je, že Bill je opravdu vyžle a je eště krásnější než na fotkách, Tom má opravdu tak úžasnej úsměv ale Georg se m zdá v realu lehce jinej. A Gusta? Taky bomba!! Teď mě akorát sere, že tu určitě eště sou a já nevim kde! Tomu se říká pech!!!
Konec mého výkecu a ten kdo to dočetl celý, tak tomu děkuju!!! Moooc….ZAtim papa
_____________
B Kacaa