Den 03.04.07 si většina fanynek, včetně mě, bude asi dlouho pamatovat. Nezapomenutelný den, kdy jsme čekali na náš koncert Tokio Hotel! Náš první pořádný koncert!
K Sazce jsem přijela s kámoškama něco před devátou a stáli jsme tam u jednoho východu 6 ještě s kámoškou Anjou, tam jsme se ještě seznámili s Dominikou a Marťou. Stáli jsme tam kdo ví jak dlouho, několik hodin a pak se to najednou začalo uzavírat. Z neznámého důvodu, nejspíš ale tlačenice, uzavřely jako naschvál východy 7 a 6 a my se s holkama museli přemístit pryč. Na čtyřku, kde jsme se dostali dopředu, ale bylo to tam chvílemi o hubu! Tam jsme stáli namáčklý v první řadě na zábradlí s kámoškama až do 4 hodin, kdy nás začali pouštět a ještě se zpožděním! Tam jsme prošli přes pípátka ke schodům kde se znova strkal lístek. Nějaké holky mě tam natlačily přímo na to zábradlí, takže mě ochranka musela vyprošťovat, protože prostě mě nemohly pustit! Tohle jsem nepochopila! Sešly jsme dolů a tam jsme znova čekaly! Říkalo se, že budou pouštět prostředkem tak jsme se s holkama dostaly doprostřed, jenomže pouštěli vpravo. A byla najednou tlačenice, že to ani ta ochranka nemohla udržet. Společně s několika holkama a ochrankou jsme spadly na zem, ale rychle jsme se z toho dostaly a běžely jsme do haly. Tam jsme se s holkama dobojovali ke straně u Toma naprosto dopředu. Moji kámošku Anju museli hned odvést, protože nemohla dýchat, jak tam na nás tlačily zezadu. Když ochranka řekla, dozadu všechny holky se tlačily dopředu. Jako fakticky mě to naštvalo a připadala jsem si jak u tatarů! Copak to, že někoho natlačí na zábradlí, jim pomůže vidět lépe?! Těžko! Akorát se všem tam dělalo blbě a počítám, že víc jak 20 holek omdlelo! A navíc, jsme na sobě byly tak namáčklé, že se stejně nemohly protlačit. Němky tam za mnou byly, všichni včetně mě, jsme tam na ně křičely, ať se netlačí, ale tlačily dál. Jenomže potom jsem pochopila, že na ně tlačí taky zezadu. S jednou němkou jsem se dala do řeči. Sára ze Stuttgardu. Milá a znala jednoho chlapa z ochranky, který nám tam řekl, že koncert začne bohužel kvůli problémům nebo co až v sedm hodin. Potom to začaly hlásit i v rozhlase, že to začne až v sedm hodin. Takže jsme tam čekali další hodinu dýl. Bylo to namáhavé a v jedno chvíli jsem si myslela, že to se mnou snad sekne nebo budu mít naražená žebra, protože to bylo fakticky k nevydržení, ale zvládlo se to. Ještě jsem se tam seznámila s dalšími dvěma super holkama! Venku ještě bylo několik němců a mezi nimi i holka, která vypadala jako Bill! Byla myslím, docela velkým středem pozornosti. S ní tam byla další holka, která měla přesně to samé tetování jako Bill a na stejném místě!
Potom to začalo! Ozývaly se rány a okolí podia šlo nahoru. Objevil se tam Tom, Gustav a Georg. Bill přišel zepředu a byl opravdu kouzelnej. Jako první písničku zpívali Übers Ende der Welt a potom následovalo hned Reden. Bohužel si nepamatuji teď jak byly za sebou, ale byly všechny, i když se mi možná zdálo, že vynechali Nach dir kommt nichts, ale to se mi třeba zdálo fakticky teď nevim. Mám úplný výmaz. Ze starého alba hráli - Schrei, Durch den Monsun, Leb die sekunde, Rette Mich, Der letzte Tag. Škoda, že ne Freunde Bleiben a Billovo odhalené bříško. Ale i tak to byl úžasný koncert, ty efekty, světla, na konci konfety, to podium bylo prostě dokonalé a na konci bylo zvedací. U Vergessene Kinder Bill klečel a byl přímo rozkošnej! Při Spring nicht a Totgeliebt Billovi vlály vlasy, protože na něj asi pouštěli větráky nebo něco podobného. Kluci ho tam měli speciálně udělané pro akustické verze a to k Rette Mich a In die Nacht. Poprvé jsme slyšeli celé In die Nacht a bylo to dokonalé. Taková smutná písnička a Bill měl v očích slzy. Nevim, jestli jste si toho všimli i vy, ale já jo. Viděla jsem totiž jejich záda a tak jsem koukala na obrazovku a tam to bylo vidět. Rozmazané linky a slzy v očích. Kámoška mi nejdřív říkala, že to má rozmazané z potu, ale kdepak i potom ona sama přiznala, že to jsou slzy, když to chvíli pozorovala. Při Rette Mich podal ruce fanynkám a ty se tam všechny natlačily jak něco, ale k ničemu jim to potom nebylo, protože se tam nezdržel. Jako bylo to opravdu krásné. Na podiu jim tam přistálo tuny plyšáku, ale i dopisy a podobně! Dneska ráno prý na seznamu byla kritika, ale já na ten koncert nemám nic kritického, kromě teda té pitomé tlačenice, kde se nedalo dýchat a ani české holky snad nerozuměly slovům netlačit se! Fakticky že ano! Byla jsem v Německu a i ty němky se chovali míň jako zvířata, než holky tady u nás. Omlouvám se za to, co jsem napsala, ale tak to cítím a nechápu to, proč když se vám některým řeklo, netlačit se a není to k ničemu, jste se začaly ještě víc tlačit. To jste nás všechny vepředu chtěly "zlikvidovat" abyste se tam dostaly nebo co?! Podle mě je lepší si koncert užít aspoň nějak, než když se tlačíte a omdlíte, protože nemáte vzduch! Jinak nakonec to končilo písničkou An deiner seite, což je super písnička a dobrá pro konec. Jenom mi připadá, že ten koncert moc rychle utekl, až příliš rychle. Ještě bych možná k tomu koncert chtěla říct, že sem zkusila tu metodu, co říkal Tom. Schválně jsem mu koukala do očí a čekala někdy kdy se podívá on mým směrem a všimne si toho a bum! Všimnul! Chvíli, ale opravdu krátkou chvíli se na mě díval a potom se usmál tím svým frajerským úsměvem. Bylo to dokonalé a má docela dost hezké oči a krásný pohled, když je takhle zkoumáte a pozorujete na vlastní oči. Ještě kluci na konci házeli svoje věci do hlediště, bohužel já jsem ale nic nechytila. Házeli flašky, ručník, paličky a myslím teď, že Tom hodil i trsátko, ale nejsem si jistá. Tenhle koncert se mi líbil milionkrát víc než ten v Neumarktu. Show byla úžasná a kluci měli pravdu, když říkali, že to bude něco neuvěřitelného.
Jo a ještě jsem chtěla říct, že těsně před koncertem jsme s holkama viděly kluky mezerou pod podiem vzadu, protože tam měli díru. Tam seděli a psychicky se připravovali na koncert. Byli rozkošní a myslím, že ani nevěděli, že je tam v té mezeře několik holek pozoruje.
Koncert byl pryč a nastal odchod ven. Já jsem si chtěla koupit jedno tílko, ale nic z Zimmer 483 kolekce tam ještě neměli, jenom plakáty, tak jsem si koupila dva. Jedničku a čtyřku, ale tohle spíš bude říkat něco holkám, co si taky kupovaly plakáty. Potom jsem vyšla před budovy a všimla si jedné tlačenice, šla jsem tam, potkala Kachnu a všichni se tam tlačili. Viděli totiž uklízečku a mysleli si, že je to Bill! Takový křik a všechno kolem! To nebylo možné se odtamtud ani vytlačit, i když se řeklo, že to kluci nejsou!
Potom jsem jela domů a vrátila se kolem jedenácté. Byla jsem kompletně mrtvá a všechno mě bolelo. To mě čeká ještě Ostrava pokud se nám tam podaří nějak dojet a sehnat pořádný spoj s kámoškama.
Evelyn
_________
napsala Evelyn - kaulitz-twins-4ever.blog.cz