Konečně je to tady, nové album Tokio Hotel "Zimmer 483"! Nicméně, jak kluci přišli na tak geniální písničky jako "Spring nicht"? Exkluzivně v Bravu Bill (17), Tom (17), Gustav (18) a Georg (19) prozrazují, co je inspirovalo pro jejich písničky!
Bravo: Jak dlouho jste pracovali na vašem novém albu "Zimmer 483"?
Bill: Těžko říct. Mezi koncerty jsme vždy byli ve studiu. Tak před Vánoci jsme byli ve studiu pořád a album dokončili. Jsme velký tým a každý z nás má vlastní názor.
Tom: Trvá věčnost, než je song připravený na nahrání. A než se nahraje a domixuje, trvá to ještě dýl.
Bill: Vždycky nejdřív necháváme songy jen tak. Pár dní potom si je poslechneme a rozhodneme se, jestli už jsou dost dobré na album. Může se taky stát, že bude malá část ze songu smazána.
Tom: Trvá věčnost, než je song připravený na nahrání. A než se nahraje a domixuje, trvá to ještě dýl.
Bill: Vždycky nejdřív necháváme songy jen tak. Pár dní potom si je poslechneme a rozhodneme se, jestli už jsou dost dobré na album. Může se taky stát, že bude malá část ze songu smazána.
Bravo:Jak jste žili během nahrávání alba?
Bill: Bydleli jsme nad studiem. Bylo to tam vždy špinavé, ale to bylo nejspíš naší vinou. (šklebí se). Ne moc luxusní dům, jenom 3 pokoje se 4 postelemi. Střídali jsme se, kde kdo spal. Měli jsme pouze jednu koupelnu a to byl obrovský problém, protože jsme se furt hádali, kdy ji kdo smí použít. Měli jsme obývací pokoj s televizí a gaučem. Pořád tam ležely krabice od pizzy. Jednou za měsíc jsme to všechno uklidili. Nemohl bych tam žít celý rok …
Bravo: Jak vypadal typický den?
Gustav: Dlouho jsme spali a tak kolem 16:00 jsme začali s nahráváním.
Bill: Gustav vždycky začal zkoušet dřív, nebo si vzal pečivo.
Georg: Když začal hrát, všichni jsme spadli z postelí.
Bill: Já nezpívám před 18:00. Můj hlas se musí první probudit. Rád dlouho spí stejně jako já ...
Tom: Dodnes čekáme, než se Billův hlas probudí (směje se)
Bill: Jsme noční lidi. V tu dobu dostáváme lepší nápady.
Tom: Noc nás inspiruje.
Bill: Gustav vždycky začal zkoušet dřív, nebo si vzal pečivo.
Georg: Když začal hrát, všichni jsme spadli z postelí.
Bill: Já nezpívám před 18:00. Můj hlas se musí první probudit. Rád dlouho spí stejně jako já ...
Tom: Dodnes čekáme, než se Billův hlas probudí (směje se)
Bill: Jsme noční lidi. V tu dobu dostáváme lepší nápady.
Tom: Noc nás inspiruje.
Bravo: Co bylo v tomto období nejlepší?
Bill: Nejlepší bylo poslouchat výsledek Těžce na tom pracujeme a pak si konečně poslechneme, co z toho vzniklo. Šílené.
Bravo: Jak vzniká song Tokio Hotel?
Bill: Když jsme na cestách, máme hodně nápadů. Vždycky mám u sebe diktafon, blok nebo laptop, takže můžu vždycky píšu, co mě napadne. Nebo si to dám do mobilu. Vždy jsem naštvaný, když nějakou věc zapomenu. Nicméně teď si všechno zapisuju. S nápady chodím za Tomem. Nehraju na žádný nástroj, tak mu aspoň naznačím melodii songu.
Tom: Většinou se to stává na cestách, v tourbuse, v našem hotelovém pokoji, všude. Mám u sebe vždy akustickou kytaru. Ve studiu se to sladí s baskytarou a bicími. Potom vzniknou nové nápady a písnička se změní.
Tom: Většinou se to stává na cestách, v tourbuse, v našem hotelovém pokoji, všude. Mám u sebe vždy akustickou kytaru. Ve studiu se to sladí s baskytarou a bicími. Potom vzniknou nové nápady a písnička se změní.
Bravo:Co potřebuješ, abys zazpíval song s velkými emocemi?
Bill: To vždycky závisí na mojí náladě. Na hodně energický song jako "Ich brech aus", jsem potřeboval mít ve sluchátkách hudbu hodně hlasitě. Potřeboval jsem se cítit jako na pódiu, abych ten song mohl zazpívat dost silně. U balady jako "Hilf mir fliegen" jsme ztmavili místnost, takže jsem to mohl víc procítit.
Georg: Bill někdy zpíval taky nahý (všichni se smějí)! :D
Georg: Bill někdy zpíval taky nahý (všichni se smějí)! :D
Bravo: Co vás inspiruje k písničkám?
Tom: Celé naše životy. Když sedíme v tourbuse anebo při cestování z jednoho města do dalšího.
Bill: Nebo z příběhů, jako u "Hilf mir fliegen", seděl jsem v letadle a nebylo mi dobře. Bylo toho na mě moc. A u toho jsem dostal nápad na tento song.
Tom: Taky nás inspiruje, co nám vyprávějí kamarádi. A samozřejmě taky máme normální problémy jako ostatní lidi.
Bill: Nebo z příběhů, jako u "Hilf mir fliegen", seděl jsem v letadle a nebylo mi dobře. Bylo toho na mě moc. A u toho jsem dostal nápad na tento song.
Tom: Taky nás inspiruje, co nám vyprávějí kamarádi. A samozřejmě taky máme normální problémy jako ostatní lidi.
Bravo: Jak jste přišli na název alba?
Tom: Společně jsme o tom přemýšleli. Byl to můj nápad a všichni jsme se na tom dohodli.
Bill: Bylo po ruce takto naše album pojmenovat, protože jako první song jsme napsali "Wir sternem niemals aus" v bungalovu číslo 483 ve Španělsku. Chtěli jsme tam jet relaxovat a napsat pár písniček - ale nakonec jsme na dovolenou stěží přijeli. Ten dům byl totálně špatný. Pak jsme tam všude položili naše nástroje a hned to vypadalo jako doma.
Tom: Když jsme přijeli domů, každý říkal: "Vždyť vůbec nejste opálení"
Bill: Zavřeli jsme se a jen psali písničky.
Tom: Vznikl tam první song a u něj bylo úplně jasné, že přijde na album.
Bill: Bylo po ruce takto naše album pojmenovat, protože jako první song jsme napsali "Wir sternem niemals aus" v bungalovu číslo 483 ve Španělsku. Chtěli jsme tam jet relaxovat a napsat pár písniček - ale nakonec jsme na dovolenou stěží přijeli. Ten dům byl totálně špatný. Pak jsme tam všude položili naše nástroje a hned to vypadalo jako doma.
Tom: Když jsme přijeli domů, každý říkal: "Vždyť vůbec nejste opálení"
Bill: Zavřeli jsme se a jen psali písničky.
Tom: Vznikl tam první song a u něj bylo úplně jasné, že přijde na album.
Bravo: Kdo jako první slyšel album ještě než vyšlo?
Bill: Slyšela ho moje máma a můj nejlepší kamarád. Moje máma dokonce i brečela. Je úžasné vidět, jaké emoce dokáže vzbudit naše hudba. Když se to stane, je to nádherné.
Georg: Taky moje rodina byla totálně nadšená.
Gustav: Donesl jsem CD domů a rozhodl jsem se ho nejdřív pustit našim. Na jejich názor jsem musel čekat až do Vánoc, stejně jako na dárky …
Georg: Taky moje rodina byla totálně nadšená.
Gustav: Donesl jsem CD domů a rozhodl jsem se ho nejdřív pustit našim. Na jejich názor jsem musel čekat až do Vánoc, stejně jako na dárky …