14) Na hotelových pokojích teď vlastně budete poprvé každý sám…
Bill: Správně.
15) Budou to vlastně jednolůžkové pokoje.
Bill: Ano
Georg: Na začátku jsme měli pokoje po dvou.
Bill: Někdy se také stalo, že jsme na pokoji byli všichni čtyři
Georg: A úplně na začátku jsme také někdy spali ve stanech, když jsme byli na cestách.
Tom: Jak už jste řekl, hotelové pokoje pro nás budou něco jako byty. Když je člověk s někým dlouho na cestách, potřebuje mít alespoň na chvíli pocit soukromí.
16) Stalo se Vám někdy něco legračního na pokojích?
Bill: Někdy máme hrozné zážitky. Třeba jednou ve Francii jsme v hotelu měli švába…
Tom: (přeruší svého bratra) Úplně na začátku, když jsme byli potřetí nebo počtvrté v hotelu, jsme pozorovali při sexu dva lidi..
Bill: (uvědomí si, že tahle příhoda je lepší než se švábem) Jo, to bylo hustý. Je to už stará historka, ale pořád si jí pamatujeme. Bylo to v Hamburgu v jednom hotelu a koukali jsme na ně hodinu a půl..
Georg: Byla to prdel. Pršelo a my jsme se museli schovat pod střechu, abychom je mohli vidět…
Bill: Nejdříve jsme viděli, jak se někdo svléká. To bylo super. A pak jsme je viděli příští den na snídani.
Georg: Chvílemi jsme zavolali na ten pokoj. Ten typan to zvedl a hned to naštvaně položil.
Bill: On to zvednul a hned položil, protože se zrovna udělal.
Georg: Ale potom zhasli světlo a my jsme si rozmysleli, že jim podstrčíme pod dveře 10 Euro.
17) Zlikvidovali jste pak toho švába?
Bill: Jo, spláchli jsme ho.
18) To ho ale nezabilo.
Bill: hmm
19) Kdy jste byli poprvé jako hvězdy zklamaní?
Tom: Když jsme byli poprvé na předávání cen a byli jsme v zákulisí. Myslím, že to bylo na předávání Komet.
Bill: Představovali jsme si to trochu jinak. V televizi vypadá všechno úžasně. Světla a namalovaní lidé, a pak přijde zákulisí a je to nějaké..
Tom: … a tam je všechno jiné. Před kamerou se říká: "Hele, tady je hvězda" a pak je to zákulisí…
Bill: A všechno se změní. Zákulisí si představíš jako blýskající se stěny a pak přijdeš dozadu a tam to je jen takhle tlustý (ukazuje prsty asi 2 cm) a visí tam všude kabely. Tam si uvědomíš, že všechno je jen přetvářka!
Georg: Všechno z lepenky!
Bill: A když uvidíš šatny…
Tom: Ale je i hezké zákulisí…
Georg: No jo.
Bill: To už jsou věci, na které jsme si zvykli. Teď už není moc věci, co nás překvapí.
Georg: Dříve jsme si mysleli, že v zákulisí jsou (Jacuzzi??) a čeká tam na tebe pár pěkných žen…
Bill: Všichni to říkali…
20) Nazvali by jste se zklamanými
Tom, Georg: Né.
Tom: Ale samozřejmě jsou věci, které vás v každém případě zklamou. Například místnosti v zákulisí.
Bill: Nikdy jsem se necítil zklamaný. Naučili jsme se to, stali jsme se dospělejšími. Samozřejmě jsme toho hodně dokázali. A myslím si, že je cool, že v sedmnácti letech víte, jak to chodí. Je to bezva zážitek.
21) Ještě jedna otázka týkající se dívek: Když tak křičí, myslíte si, že vlastně nekřičí kvůli Vám, ale kvůli hvězdám, vidí jen vaši image, kterou máte. Uvědomujete si to?
Georg: Křičí přece kvůli nám…
Tom: Oni toho o nás přece hodně vědí, nekřičí kvůli tomu, že mám dredy.
Bill: Také jsou dívky, které potkáme vždy, když jsme v nějakém hotelu a se kterými jsme se i bavili. Ty už jsem trochu poznali a oni o nás hodně vědí. Co děláme, jak odpovídáme a tak. A příště křičí zase.
Tom: Zajímají se o osobu.
22) Ok, tady je, co si jsem si myslel: Jeden muzikant mi jednou řekl: " Jsem sex symbol a s tím už nic neudělám." To nezní moc nadšeně.
Tom: To je zlé. Já jsem taky sex symbol (hihňá se a brumlá)
23) Lidé vás často uráží, uvědomujete si to?
Tom: Myslím si, že je to v podstatě dobré. Samozřejmě nikdo není rád, když ho ostatní uráží. Ale my si z toho nic neděláme. Myslím si, že je to trochu nudné, když si o tobě lidé myslí jen všechno dobré. Také si myslím, že by bylo nudné, kdybychom na konzertě se jen tak plácali. Ale jsou také lidé, kteří vyrábějí různé znaky, kterými nás uráží…
Georg: Vyrábějí internetové stránky…
Bill: Jedna věc také je, že to neznáme až od té doby, co jsme se stali slavnými. Už když mi bylo 10 a stál jsem na jevišti, vždycky byli lidé, co si o nás mysleli, že jsme "dětská skupina". Ale během toho času existují i světlé stránky. A když už si kritika neví rady, tak se to musí snést v klidu.
24) Když Billovi přišla nabídka na dabing, stalo se něco?
Tom: Na to musíš odpovědět ty.
Bill: No jo, daboval jsem film Arthur und die Minimoys. Každý má svůj vlastní prostor , kde si může dělat vlastní věci. Mnoho skupin se potom rozpadne (Tom ho chce vyrušit, ale Bill vyhrává) protože potom už nemůžou být spolu. U nás si smí každý dělat, co chce. Když někdo řekne : " Chci teď namalovat obraz a mít výstavu nebo chci dabovat film nebo chci hrát" promluvíme si o tom. Není nic, co by bylo tajné.
25) V USA je 11ti letá zpěvačka Bianca Ryan, která začala svou kariéru velmi brzy, jako vy. Kdyby jste jí mohli dát nějakou radu, jaká by to byla?
Bill: Já bych jí neradil vůbec nic. Vždycky jsem nesnášel, když mi někdo s něčím radil nebo mi něco nařizoval…
Tom: Je to moc přemoudřelé, zastaralé.
Bill: Především to stejně nepomůže. Musíš si všechno prožít. Je to mnohem více vzrušující, než když ti ostatní řeknou, co tě čeká.
26) Takže není nic, od čeho by jste jí chtěli ušetřit?
Bill: Měla by si to vyzkoušet. My jsme s každou překonanou překážkou dospěli.
Tom: Každý musí občas zakopnout, aby se mohl zase zvednout.